Co je po smrti, co je smrt

NENÍ NÁHODA TO, ŽE ZDE PÍŠI O DRUZÍCH SMRTI A
PÁR HODIN PO DOPSÁNÍ TOHOTO ČLÁNKU ČI
POVÍDÁNÍ JE TU SMRT – JEDNA S MOŽNÝCH DRUHŮ
SMRTI, ALE V JINÉ PODOBĚ, DNE 13.9. 2024 TOTIŽ
OHLÁSILI ASI V 11.00 HODIN ZAČÍNAJÍCÍ POVODEŇ.
TŘI DNY TEKOUCÍ VODA A NEMÁTE KDE BÝT, JEN V
CHLADU NA PŮDĚ, ČEKAJE, KDY TO SKONČÍ.
KOUSEK OD VÁS LIDI VOLALI O POMOC. BYLI JIŽ
JEN NA STŘEŠE, VŠE POD NOHAMA PRASKALO.
BRAL JE VRTULNÍK. VŠE TO BYLY MOMENTY SMRTI,
KDY VLASTNĚ NEVÍTE, JAK VŠE SKONČÍ A ZDA SE S
TÉTO SITUACE DOSTANETE VEN ŽIVÍ. VŠE – MOJE
PROŽITKY POPISUJI ZA SEBE NA TĚCHTO STRÁNKÁCH.
ALE VRACÍM SE OPĚT K PŮVODNÍMU PSANÍ.
Nejdříve něco o tom, jak vše, co píši vím.
Krátce než jsem se narodila, zemřela babička. Byla to velmi jemná a křehká
paní dle vyprávění a uměla vše s přírodou, byla v ní doma. Já jsem asi díky i této
jemné a přírodní babičce dostala něco a od mala, viděla jsem bytosti lidské,
lesní, nenaučila jsem se rozeznávat rozdíl komunikační mezi zemřelými a
živými. Se zemřelými jako s bytostmi se komunikujete verbálně svoji podstatou,
svým vědomím. Se zlými bytostmi se komunikovat nedá.
Prostě navíc jsem i verbálně se všemi druhy života kolem mě komunikovala.
Dnes je mi již 77 let a můj život byl díky tomuto vidění a vědění jedno peklo.
Peklo s lidma, ne však se zvířaty, stromy, přírodou. Tam jsem vždy doma, cítím
se dobře, mezi lidma ne! Jsem podobná, jako byla tato moje babička, kterou
jsem nikdy osobně nepoznala. Ale někdy jsem prý byla zcela jako ona.
Oddělujete se tím, že jste jiní vším zcela od jiných lidí, vidíte i co se jim děje a
musíte mlčet, jakmile něco jim řeknete, oni vám nadají a hubují. Nechtějí nic
slyšet, hlavně nic řešit a ničemu se nechtějí učit. Mlčím. Mlčím. Ale oni potom na
to, co se jim děje doplácí nevědomím a neumí si ani s danými věcmi jejich osoby
poradit, chodí potom k lékaři, ale Ti mnohdy na různé věci neumí odpovědět,
dají pacientu jen pilulky. Nebo je lékař pošle k psychologovi. Blázinec jako
poslední oddělení.
Dost dlouho mně trvalo, než jsem sedla a píši tyto řádky.
Kdyby všichni lidi ale viděli a cítili vše jako já, nebyly by v žádném světě hádky,
nesváry ani války. Celá příroda by fungovala zcela jinak.
Narodila jsem se po II. Světové válce, ale nyní je opět válka. Opět není dobře.
Jsou zde velké útrapy a nelidskosti. Nelidskosti i ve vládních kruzích, kde se
neválčí. Jeden člověk si neváží druhého. Jeden jde proti druhému.
Jeden národ jde proti druhému. Zabíjení na jiných principech, je tu nejhorší
zatím válka, jaká tu byla. Používání chemických zbraní, jedů atd. Ovlivnění
počasí a nejen této planety, ale všeho stvoření či celého vesmíru. Pozvolna napíši,
co se v této době děje a proč.
Abych vše pozvolna všem dala do vědomí, začnu u hmyzu.
HMYZ V LIDECH?
Ano, lidstvo zcela bez vyjímky je naplněné hmyzem. Virami, bakteriemi.
Životem jdu i jako cvičitel dětí, lidí a dělám i bubny, jezdím občas i někam
bubnovat.
Holotropní dech: tak to jsem ve skupině, kterou vedla paní vydržela chvíli,
než se vyvalily s těl lidí černé a hnědé mraky hmyzu, nad domem a kolem
domu se utvořil mrak velký do kilometru. Já jej byla schopná pozorovat
kus dál. Bylo mně tenkrát s toho dost zle. Hmyz vycházel totiž s tělocvičny
zdmi domu a obklopoval dům. Hmyzu bylo mnoho druhů, také jiných
parazitů, tvořily mrak, velký, kde byl chlad a ne dobro.
Jak to, že tento hmyz, obsahující mnoho druhů může procházet zdí?
Ale: jak je možné, že je jejich struktura kovová? Kde ty kovy nabraly?
Je to již hodně dávno, ale můj zážitek byl i u jiných činností, kde se dělala
očista více lidí. Bubny, zpívání, různé druhy cvičení, což jsem viděla jak s
lidí tyto parazité vychází s těl a rozptylují se do okolí.
To jsem si uvědomila, že hmyz není s tohoto světa a chtěla jsem se skrze něj
dostat na druhou stranu, do jejich světa, zcela dnes již vím, světa zcela
jiného, ale není tam nic, co by mělo charakter lidí, zvířat, života zde na
zemi. Jako by je někdo i vyrobyl.
Uvědomila jsem si ještě, že můj děda měl či byl obklopený těmito kovovými
parazity, také na ně v osmdesáti letech odešel navždy. Ale to je již šedesát
roků nazpět, kdy jsem tento jev pozorovala.
Uvědomila jsem si ještě jednu věc: pokud by tyto paraziti nebyly, lidé by se
dožili vysokého věku života. Vždyt oni ti paraziti jsou příčinou stárnutí
zcela jasně. Vysají postupně tělo až do nejzazší buňky a vysají i vše s
podstaty lidské. Hlídala jsem mnoho lidí než zemřeli, pokud paraziti zničili
míchu, mozek, plíce, člověk i zvíře se nemohli přeměnit, jak je potřeba
přeměnu na energii podstaty jejich fyzického těla do energetického, vše
udělat a takto napadení hmyzem či viry po smrti velmi trpěli, jeho
individualita či podstata nebyla úplná a mnohý se pozvolna i rozpadali,
nebo energie zemřelého přešla záhy do jiného, žijícího člověka, stvoření.
Posmrtných okrádačů energie a vědomí, čili hlavně individuality, je také
velmi mnoho. O tom by mohla být napsaná tlustá kniha. Není to jen člověk,
kdo to takto má, vše je a začíná od všeho malého, od mikrosystému,
rostlinky, běžného hmyzu, ne který leze do člověka jako leze cizí hmyz,
který může do něj i skrze hmotu.
Podobně jsou i životy, síly na této planetě. Jdu do lesa, kde je vše
vyrovnané. Hmyz mně nikdy nic neudělá, neumí totiž přecházet hmotou a
jen i ten mravenec přejde mnou nastavenou ruku a jde dál. Žádný, žádný
hmyz mně neuškodí tak, aby do mě jen tak lezl. Možná ten komár sedne a
štípne, jinak asi nic. To znamená, že hmyz co napadá lidi, smrtí je, není s
tohoto světa. Je kovový, umělý, ale žije s lidí, zvířat a prochází jejich tělem.
Stejně tak umělé a kovové byly covidy, viry co tu trápily mnoho lidí. Viděla
jsem táhnoucí se velké kovové mraky jakéhosi hmyzu co proudily krajem.
Před nějakým rokem tento velký kovový mrak virových jedů skrze mě
prošel, chvíli jsem se otřásala v základech ale vše odešlo a nic mně
neudělal. Ale prošlo to mým tělem, takže i tento vir mohl skrze hmotu.
Ale mnohým mým známým tento mrak covidový zůstával v bytě, domě,
nebo na pracovišti, nikdo si s tím nevěděl rady, kašel, bolest v krku, únava
dlouho ještě po tomto. Připadlo mně, jako by byl i odněkud řízený – přece
kov a živý se dá nějak manipulovat. Byla to přece kovová, ale živá
struktura. Ale jak to, že můj děda měl tyto kovy kolem těla před šedesáti
roky? Co lidi ještě neví? Kdo s námi manipuluje i s touto planetou? A smrt
je jen jeho hříčkou a lahůdkou? Jeho Potěšením?
Jiný vzorec:
Proč jsou na planetě povodně, otřesy a chrlící sopky? Je to přece jen
alespoň s části živé stvoření. Ale může být i tohle stvoření odněkud řízené.
Je síla planety kde nesmí na mnohém místě nic být, planeta tam má
průtoky energie, tak jako vše ve stvoření, důležité velmi pro její chod a
najednou se tu staví výškové budovy a mnoho jiných staveb.
Proudící síly planety jsou blokovány a zemské proudy nemohou svoji sílu
rozvinout. Co se potom časem stane? Aktivace různých živlů přírody je tu.
A všichni se diví a diví. Ale asi všichni zapoměli, že možná ani planetu moc
neznají, neznají její pohyby a proudy, nejsou zde doma, že pravděpodobně
sem nějakým způsobem byli odněkud od jinud kdysi dáni. Dějí se ale na ní
velké krutosti i k přírodě. Akce a reakce. Ta síla reakce se i ráda ozve.
Bytosti
ty jsem viděla jako malá holka co si pamatuji, byly to většínou šedé, tmavé
postavy i trošku s fyzickým tělem v podobě nějakého člověka. Světlé lesní
bytosti jsou pouze v lese, na loukách, ne v domech lidí.
Bydleli jsme ale u druhé babičky v patře jejího domu, babička, jak šla do
důchodu začala být nemocná, najednou i oteklá, kolem ní bylo v tu dobu dost
tmavých bytostí. Ty si mně ale nevšímaly, byly jen kolem babičky. Nakonec byla
nemocná deset roků, posedávala, celé tělo oteklé a nikdo jí nemohl či neuměl
pomoci.
Já ji jako dorůstající holka chodila na bylinky a dávala ji je. Ale ona se odmítala
hýbat, cvičit. Což dnes vím, že na špatnou lymfu se hýbat musí, jinak přestane
pozvolna tělo fungovat a časem zcela. Všechny energetické funkce zaniknou.
Ale tenkrát jsem ještě neuměla pracovat s bytostma tmavýma, co obklopovaly
babičku. Ani neměla rozumy jako dnes. Ty ale vždy, když jsem za ní přišla
zmizely.
Babička je neviděla.
Dnes to je již více než 60 roků nazpět, babička zemřela na otok s vývojem
nějakých parazitů, nemoc v podobě dnešní Borelie, parazit prostě ovládne
základní formy těla, míchu, plíce, mozek, klouby a začne danému tělu vládnout.
Pokud se neudělá velká síla proti němu, tělo je po létech zpracované parazitem
já říkám sežrané a odchází. Základ stvoření se rozpadá a člověk umře. Není síla
žít dál. S člověka odchází jeho pravé vědomí, jeho pravé JÁ. Na konci je takový
člověk bez energie,není schopen v mnohém si pomoci a je odkázán jen na druhé.
Jeho vědomí za živa zaniká.
Vím jen, že po smrti její bytosti i ona někam odešla, nebyla to již babička, ale
parazit s babiččiným lidským jádrem, zbytkem jí a stále jak jsem viděla její
zbytky duše šedě vypadající čili opět ona + parazit byl kovový. Domek byl
přitom bez kovů, to znamená, že vše bylo umělé. Již tenkrát!
Měla ještě dvě sestry, ty podobně odešly také tak. Jejich matka byla původem s
Wilachu v Rakousku, já se tam jela na měsíc podívat, sama jsem prošla kopce a
zvláštní bylo, že jsem chodila bez navigace zcela sama, duch předků tam byl a já
se tam cítila, že jsem tam zcela doma, měla jsem vedení. Lidi co mně takto viděli
se velmi tomu divili. Nechápali tohle – sama v cizích lesích, horách a loukách.
Babička i její sestry běhaly po lesích i u Brna, měly zvířata a stejně to bylo i u
Wilachu. Mnoho lidí mělo domek i zvířata.
Pokud máte někde kořeny, tak to je velká síla a sepnete se i dobře se zemí, lidmi,
což se mně i kolem Wilachu stalo. Byla jsem tam navíc toliko obklopená lidma,
že jsem musela jednoho dne tyto opustit, bylo to na mne až moc silné. Miluji od
té doby jezero Fakisee.
Síla a nabývající vědomí – to byla opravdu velká síla. Doporučuji si každému
zajet na místa Vašich předků a udělat si tam dovolenou. To znamená, že kažý má
svoji energii i v zemi, odkud pochází, ta zůstává dlouho, dlouho i po smrti.Tak
tohle byla babička, kterou jsem osobně poznala, jmenovala se Růženka,vypadala
jako Italka s černými vlasy. Pohodová žena, měla jsem ji ráda. Asi po smrti, jak
jsem cítila, odešla ona a i odešly všechny tři sestry po smrti do hor k Wilachu.
Patřily tam. Energie základu jejich a s lesní a luční zemí zůstala -jen se prostě
vrátily, kam patří. Parazit zbytků babičky se rozpadl. Nikdo z nich tří tu u Brna
moc rád nebyl. Ani jedna neměla láskyplného manžela, neměly dostatek lásky
zde od nikoho. Nebyly tu šťastné a neměly tu přátele, ty ani nehledaly. Já je dnes
chápu. 2 x jsem začala bydlet v Jeseníkách a lidem jsem zde vůbec nerozuměla,
nerozumím, byla jsem i zde na severu sama. Těžko se to vysvětluje, pokud nikdo
tento pocit nezažije. Prostě kořeny jsou i genomy každého jinde, je to i spousta
lidí, přátel kolem, příroda, zem, kde jste prožili vše s mládí, také silné informace
nejen v každé buňce v těle, ale také i v zemi, kde jste žili a ve vzduchu, vodách,
stromech, loukách. To vše tam, kde jsem doma mně hlídá a provází. Nejsem
sama a mám i lidské přátele. Tam, kde jsem cizím stvořením, nemám stejné
vědomí s lidma, jen se zemí to nejde. Porozumění chybí, chybí i spousta životní
síly, té, co proudí tam, kde jsem doma.
Od smrti babičky jsem věděla rok dopředu pokud měl někdo zemřít, že
zemře. Že by toho byla příčinou babička?
Dá se smrt odvrátit? Dnes vím, že kde kdo tu smrt nemusí mít, pokud něco
vyřeší, udělá vše, co je nutné, uvědomí si proč, nastartuje klidně život dál.
Asi 9 měsíců je jinak na normální běžné umírání čas, alespoň u mnohých do
dnes jsem to tak viděla. Člověk se v jeho struktuře buněk a genů uvolňuje a
pozvolna jeho životní proudy proudí do jiné dimenze, jinam, asi odchází tam,
kde jsou snad jeho pradávné kořeny a tento člověk je silou táhnut na druhou
stranu. Kdo má přirozeně umřít, bývá to vždy čas těch 9 měsíců, kdy se nemá již
do opouštějícího sahat, bránit mu v jeho smrti, zde již pravděpodobně tento vše
splnil a nemá zde zcela vůbec co by dělal, budoval či nějak s radostí žil – ale
pozor! Pokud má někdo v sobě velkou dávku léků, je přelékovaný chemií, po
smrti se přelékovaný člověk s větší části rozpadá, jeho pravé já a pravá
individualita a jeho jádro mizí a on se opět dostává do stavu, kde je jen součástí
chemie s jeho vědomím a ta se do krátké doby zcela ve vzduchu, zemi rozpadá,
člověk se znovu již nezrodí jako jedinec, je jen součástí někoho, ke komu se jeho
zbytek duše přidá. Nebo zůstane v podobě jako byly ty bytosti co jsem viděla u
babičky. Prostě tmavý démoni.
Taktéž je to podobně i s očkováním starších lidí. Léky či látky jdou s působením
do míchy a mozku a mohou působit i rychlou smrt, nepřirozenou a všechna
energie co je po smrti důležitá k cestě dál se rozpadá. Pokud zůstane vědomí,
individualita člověka až do konce výdechu fyzického těla, zůstane tento člověk v
jiné formě i po fyzické smrti a těmto jsem mnohým pomáhala uzdravit jejich
energetické tělo, aby mohly jít opravdu dál. Tudíž se dá pracovat i s duší
zemřelého, ne ji oplakávat.
Umírat by měl člověk jen stářím, ne na nemoci!
NE LÉKY, NE CIGÁRETY, NE DROGY, NE ALKOHOL!
NE NA NÁSILÍ A VÁLKY!
Viděla jsem i mnoho bytostí, duší světlé, naplněné stejnou silou, jako lidé živí,
vždy ale byly odděleni od lidských stavení. Velké louky, lesy.
Narodila jsem se u lesa a již jako malé dítě jsem byla stále v lese, kde bylo plno
dalších dětí i lesních hodných a světlých bytostí. Radost. Děti i zvířátka bytosti
viděly.
Doma již nikdy radost taková nebyla, tam mně nerozuměl v tomto nikdo.
Kousek od domu byla kaple, kde se scházely jednou za čas spolky církevní na
obřadech a matka mně nutila, abych s ní také chodila. Párkrát jsem byla. Kaple
je postavená dodnes v Líšni a je v louce, ale neměla lesní bytosti, ani ne
andělské, jak všichni povídali, ale mně připadli jako ty, co si přišli pro babičku,
já jim říkám nemocné bytosti či také démoni. Ti nepomáhají, ale škodí, nebo
potřebují od živých lidí energii a obtěžují je. Paraziti.
Nemám dodnes církev v lásce, v kostele se nachladila první babička a na nemoc
s nachlazení zemřela a byla ještě mladá.
Prý každý tenkrát do kostela musel a jí někdo nutil i skrze nemoc. Chladné
kostely. Bez jakékoli očisty jak jsem dodnes na stovkách lidí, chodících do
kostela zjistila. Chytí se tam lehce jakákoli nemoc. Démony ani nemoci ani
parazity žádný církevní činitel nevidí a neví ani že v kostele jsou. A v kostele,
kam babička chodila byl kostel těmito obklopen. Viděla jsem vždy dost špatnou
energii tohoto kostela.
Kdyby je pan farář viděl, kostel by čistil, nebo jej uzavřel a jen měl hodiny pro
čisté lidi.
Tak to jsem trošku odbočila. Vrátím se do dnešní doby.
Stavitelé kostelů a hodně i vysokých asi nepočítají s určitou očistou, že tam
budou lidi jeden od druhého také nakaženi vším co tam je.
VÁLKY
Po II. světové válce čili za II. sv. Války se válčilo kousek od domu, kde jsem
se narodila, bylo kolem domu plno zákopů a prý tu bylo i mnoho padlých
vojáků. Jejich duše coby padlých bojovníků, které se snad nemohly dostat
domů, kam patří, Ruska či Německa- v noci vstupovali do lidských obydlí,
lidé je viděli – ti neměli klid a někteří padlí se zabudovaly i do stromů v lese– myšleno jejich duše, jejich vědomí. Jejich energie asi neměla sílu zcela na
návrat odkud původem byli, kde měli i rodinu. Takto jsem viděla stromy –
smrky také v Křišťanovicích, kousek od Lipna, tam byl kdejaký strom ne
strom, ale i ve stromě vědomí člověka vždy jeden padlý muž.
To jsem si říkala, jen tak, že by potřebovali asi vysvobodit, jak je to v
pohádkách, oni byli jako zakletí v lese ve stromech a pro ně cizí zemi a bylo
jich tam mnoho.
Války dělají zlo na všem, rostlinách, stromech, lidech, zemi.
Následky se nosí potom stovky let a někdy i mnohem déle.
V tomto lese bylo smutno, smutek se táhl několik kilometrů než byly jiné
stromy a v těch již duše vojáků nebyly.
Pokud se zabije zvíře, porazí strom, umře i nějak rychle člověk, vznikne
obrovský blok v umírajícím a ten vůbec neví, co se s ním děje, duše je
jakoby zamknutá a ochromená. Energie duše nefunguje. Beznaděj a
prázdno. Síla není na obranu či jití dál.
Nic. Duše tato potom nepokračuje jak má, ale je jen v ustrnutí. Zakletá.
Každá rodina padlých vojáků ale může pomoci. Jak? Duše nemají čas ani
prostor. Rychle umřeli a nemají tudíž svůj čas a prostor. Ten lze jim na
jakoukoli dálku dát, požádat o jejich čas a prostor a vrácení se kam patří.
Lze je dát do času a prostoru jejich rodu, rodiny a požádat o jeho
vyrovnání a odblokování ustrnutí s posledních chvil.
Pokud se tohle rodině podaří, tak se duše přemění ve světlo a to se může
opět zrodit i v dané rodině. Vědomí, individualita rodiny zůstává tím
neporušená.
Práce je vždy u každého jiná, nyní, co je válka je horší o to, že zbraně jsou
s chemií a ozářením, to není ani možné, aby byl tento postup, duše takto
zničená se ve větší míře rozpadá, podstasta, prapodstata zůstává jako malý
činitel, ten ale se často združuje se všemi padlými v jeden celek a tvoří sílu,
kde se potom začnou dít i zázraky, není jeden, oni jsou! Mohou se potom
rozpadnout ve světlo velké a to může opět dál i do mnnohých zrození.
Prostě těch možností je mnoho.
V poslední řadě je tu karma a vždy se ptám, jaká je karma u toho či toho,
zda měl mít tato utrpení či ne. A také zda mohu nějak pomoci a jak. Ptám
se verbálně, vše je popsané v částech skript KINEZIOLOGIE.
NA CO SE UMÍRÁ?
Na velký úbytek svého Já, svoji identity, mnohé a mnohé stresy, vysátí
energie někým druhým, demenci, cévní nemoci, problém se zády, míchou a
také záněty v těle. Stresy a stresy. Napojení na něco, co člověka vysává a
deformuje jej. Průniky. Navádí jej i zlo ke smrti. Těchto naváděčů je v
dnešní době hodně. BLOKACE ENERGIE!
Co vím, tak jednou a to největší měrou ke smrti a blokace energie je
toxoplazmoza. Poznala jsem nejméně 30 druhů.
Hodně lidí na ni umírá. Lékaři tuto nemoc nepoznají! Bohužel!
Nejsou to jen červy, jsou to plazmatické bytosti mnoha tvarů, všechny ale
mají společné jedno: nemají svůj čas a prostor, mohou pronikat do hloubky
jakékoli hmoty a jsou vždy přisátí na zdroj nervové soustavy, pokud
omotají strom, ten mnohdy uschne, jsou nositelé a přenašeči všech druhů
parazitů, bakterií. Mají mnohdy i v sobě cizí informační systém, jakoby
nepatřily do tohoto světa. Stahují lidi na druhou stranu, do jiné dimenze,
do zla a vyčerpávají každého, kdo o nich neví. Mají punc zla.
Jsem nyní v Jeséníkách a chtěla jsem jít do borového lesa, z hloubky se na
mně vyřinulo mnoho těchto plazmatů, jdou vidět i fotit. Jsou to průhlední
různě velcí červy jen mají nějaké nervové tkáně, i viditelné, skrze které si
odebírají vše co potřebují od zdroje co omotají a napojí se zcela, co
potřebují, dokáží člověka vysát i zcela a zabít jej. Je jich hodně tam, kde
jsou v zemi velké otvory, jeskyně, žijí i dost hluboko v zemi.
V těchto místech, čili nad těmito místy lidi dříve umírají, jsou zkrátka
vysátí. Ležáci. Ti jsou jejich obětiny. Dokáží zcela zpracovat celý lidský
systém. I duši. Lékaři tohle neumí léčit.
Já dělám polštářky pod hlavu z bylinek, ty tyhle toxické
bytosti odpuzují. Bojí se i soli, dát pod záda, likvidují je i
citrusy, některé koření.
Ale nedávám recept jen tak, každý musí mít vědění o
bylinkách, ty se musí dobře namíchat. Hlavní bylinka lidem
není známa. Také vědění o těchto obíračích.
Trošku lze spávat na soli, přidat pepř, čistit vše octovým čističem atd.
Křen! Udělat si vše s křenem alespoň týden.
Jsou dědiny, kde je hodně krav a tam je toxoplazmoza i u všech lidí.
Nemá nikdo jen tak pomoci. Mozek, mícha! Oslabená! Měla jsem i několik
maminek co měly toxoplazmozu, nosily miminko, dítě potom nemá v
pořádku páteř, je slabé a záda jdou do skoliózy. Maminky po porodu mají
špatné játra, krev. Měla jsem i pajdavé pokroucené děti od rodičů se
skoliózou a rovnalo se to vším, co šlo i cvičením. Děti se narovnaly, rodiče
hleděli, aby se opět toxoplazmoza neobjevila v rodině. Tak to je jedna
hrůzná nemoc, já tomu říkám nemoc bytostí, které nevidíte a neslyšíte, ale
oni jsou. A možná i ve vás a kolem Vás.
CÉVY, CÉVNÍ SYSTÉM.
Většinou dojde k roztažení jich po virové chřipce, cévy se jen tak sami
nestáhnou. Používám směsky bylin, hlavní na stažení je bylinka – plod –
schizandra chinesis, ale nesmí se dlouho užívat, má hodně draslíku a
sodíku, doporučuji tyto plody používat jen 5 týdnů. Po vynechání 14 dnů
opět lze schizandru užívat. Jako čaj, nebo i jen pět plodů žvýkat na den.
Citrusy. Čaje na očistu celého těla i cév.
Velmi dobře se popisují v koloběhu smrti rostliny,
jak a co se děje pokud je někdo zničí a ony nežijí dál.
Podobné je to i s lidmi. Kořeny. Ty jsou důležité. Semena. Taktéž. Je to
zrod dál. U člověka je kořenem mícha, páteř, geny.
Poseká – li se tráva, odejdou z ní nejdříve esenciální vůně a energie, ta
je velmi světlá, má příjemné aroma. Posekaná louka voní a jinak pokud je
rozkvetlá, jinak, pokud je jen nízká tráva.
U stromů a keřů je to stejné, v hlubokých lesích co se kácí má opět jinou
vůni, esenci.
Ta se sleje do velkých rozměrů a léčí vše kolem. Další energie opět velmi
jemná se rozplývá po louce a jde zpět do kořenů a to do stejného druhu,
jako byl před tím. Prostě smrt je fyzická, ale vše ostatní se vrací energií ke
svoji původní energii, druhu. Stejné vědomí = přechod do stejného vědomí.
Tráva je i s kořeny zarytá a již jen tak rychle nevzejde. Co bude s ní
nyní? Úniky energie jsou malé, esence žádné, tráva s velké části zaniká a je
pouze hnojivem na poli, zahradě, je součástí země a hlíny, kde vyrůstala,
ale opět tam nějaká její individualita zůstává.
Jen malá část se vrátí ke stejnému druhu trav.
Takto ale je to i u zvířat, stejný druh zvířete a jeho nejjemnější
energie se po smrti vrací ke stejnému druhu, fyzické tělo zvířete pokud se
pohřbí do hlíny, tak pozvolna se jeho energie rozpadá, zvíře takto
pohřbené – čili jeho tělo je nejméně ještě rok jako živé, jeho vědomí stoupá
z hlíny ven a postupně uvolňuje i několik jeho mnohmotných těl, stává se i
součástí země, kde je pohřbené, někdy je tento proces rozkladu i více roků,
nemělo by se s tímto místem hýbat. Pokud je to Váš pejsek, tak jej můžete
kousek od pohřbeného těla cítit jako živého. Jeho vědomí vystupuje ještě
dlouho z hrobu, život se dokončuje v buňkách těla, kde jsou jeho geny,
vědomí z celého života, kostech, prostě ve všem. Musí se ochránit důležitě
jeho tělo před snězením mravenci a hmyzem. Měla jsem vždy malá zvířata
a ty se musí ošetřit.
Balím zvířata do bavlny, dávám je do jim dost velkých plastových
nádob, do nich dám sůl, pepř a další koření v celých sáčcích, uzavřu a
pohřbím. Mohu dát další koření s vůněmi.
Velká zvířata takto ale pohřbít nejdou. Ale i ty se dají zabalit do plachet,
ošetřit balíky pepře a soli k nim. Paraziti odejdou, tělo se v klidu
samočinně rozpadá ten rok , dva, tři.. Pokud si sednu kousek od
pohřbeného zvířete, vím, kde se nachází další jeho energie. Co se dál se
zvířetem děje a zda je již v dalším zrodu.
Tak to je jen zkratkově o tom, jak to je s rostlinami a i se zvířaty.
Pokud se ale tělo kohokoli dá do ohně, spálí se, tak jeho duše odejde, ale
vždy vidím po pohřbu takto jen malou dušičku, která není zcela v pořádku
a po roce tato většinou zaniká, nebo je součástí jiného, živého stvoření.
Sama se rozptýlí, zůstávají po dotyčném pouze ty černé duše, které
mrtvého za živa obírali a dál budou pravděpodobně obírat dalšího člena v
jeho rodině.
Nebo se sdruží s dalšími dušemi ale i tak nejde s nimi komunikovat a někdy
se stanou závislé na živých stvořeních. Po II. Světové válce je téměř 80 let a
ve stromech jsou stále vojáci, co padli. Jak by to bylo, kdyby najednou byli
všichni vojáci opět mimo strom a mohli se znovu zrodit? Strom jim ani po
osmdesáti letech jejich individualitu nezměnil. Takto ve stromě nemohou
ale jít dál jako lidé, jsou již stromy, nebo stromolidé. Ale ve zrození či
přerození jsou, ne však lidském. Vždy všechno musí proběhnout
transformací ve světlo a to světlo je součástí všeho základního stvoření a to
může přejít do čeho chce. Ke komu chce. Jsou to i součástí všeho pulzace
země, vesmíru, celého stvoření! Viděla jsem mnoho takových transformací!
RADOST, RADOST, RADOST!
Pokud se duše dostane do této transformace, není již možné ji okrást o její
vědomí, je opět v času a prostoru jen svém a na cestě ke zrodu!
Pozor ale na ještě neztransformované duše. Tam se musí dávat kdo vše vidí
velký pozor i na okrádače mrtvých, okrádačů – je jich za živa kolem
každého mnoho, patří mezi ně i streptocoky, toxoplazmové bytosti a mnoho
dalších. I bytosti tmavé u kostelů. Okrádají vědomí, individualitu, energii
nejen za živa, ale i po smrti.
Ale paraziti nejsou původně součástí člověka, mají zcela jinou energii,
jinou genetiku, jiný čs a prostor ale vybírají části těla, dělají průniky již za
živa v těle, kde v místě napadení je zcela jiná existence a ta nežije jen
uvnitř těla napadeného člověka, ale žije ve velkých seskupeních mimo tělo.
KOUSEK PARAZITA JE UVNITŘ TĚLA A HLAVNÍ PARAZIT JE VNĚ
MIMO TĚLO!! Člověk neovládá části napadených těl. V tělě parazit jen
nabírá pro sebe a svůj druh energii, dělá ony průniky v orgánech, nervech
atd. Jakmile tělo vybere od jeho individuality, energie potřebné k životu,
zcela, tělo fyzické odchází, není schopné zde fungovat a umírá, duše těla
zůstává jen mizivá část, bez schopnosti dál fungovat, prostě se po smrti
povšechně rozpadá, také sdružuje s jinou duší, neboť síla tu být v jiné
formě a jít dál mnohdy již není.
Ale je tu minulost a vše i vědomí zemřelého se dá obnovit minulým časem
pomocí minulosti i dle fotek , kineziologií s karmou člověka a obnovením
sil již jen energie člověka, současně se rozpadá parazitální celá síť veškeré
vědomí i zemřelého se vrací. Znovu nabít čas a prostor!! Vše se dá naučit či
pochopit karmickou kineziologií, kde se učíte pracovat v čase a prostoru.
V každém případě nejsou dobré průniky v těle, duši, domu, místa! Kde
vlastně potom v průniku nemáte svoje vědomí, jste ovládaní! Nejste tam
vlastní součástí energií ale jste jen jinou, zcela jinou podstatou, jinou
pulzací a energií pro vaše JÁ! !
Na příklad takový člověk s cukrovkou má v těle i několik
průniků, někdy i deset, dvacet, každý tzv. Otvor
těla – otvor energetický, kde uniká stále energie,
obstarává nějaký parazit, vir, bakterie, parazitální
cizí duše. Není imunitní systém, tělo nemá svoji
stabilitu, tělo není uzavřené pro sebe, ale pro jiné,
nezvané hostitele. Energie pro tělo průniky uniká,
je zdrojem upírů i lidských. Tito tvoří ale mnohdy i
velkou čeleď systémů ne lidských, jsou dost často
nad celou dědinou, městem a jsou ve velkých
seskupeních, žijících ve vzduchu i v zemi.
Mikrosystémy a makrosystémy. Člověk je
existencí vlastně mezi nimi. Představte si nad vámi
a pod vámi že je cizí existence v podobě mraků,
které mohou skrze hmotu. Jejich energie proudí
často i skrze celou dědinu, město. Tito démoničtí
paraziti nemají svoji podstatu, ale podstatu jen
obětiny, zvířete, člověka oběti, kterou vysávají.
Nemají čas a prostor svůj! Rodina většinou s tímto
vysávaným člověkem není v pohodě, v rodině není
energie. Nemohou s takovým stále obírajícím
tělem sobě ani druhým pomoci.
V práci kdysi jsem dávala na místa otvorů s průniky kameny. I
lávové, ale mám i svoje, kterými uzavírám průniky a tím zaniká i
celá podstata parazita nad domem a pod domem, člověk ihned po
uzavření omládne. Také jsem baňkovala – to je potřeba každých 5
dnů a asi desetkrát udělat masáž 15 minut a baňkování. S lidí
vycházel šum, po již pěti sezeních, jakmile se otvory těla
uzavřely, parazit byl poražen a nic nemohlo do těla vstoupit,
člověk ožil, omládl. Systém a skripta s popisem jak pracovat s
touto technikou i mluveným slovem je na stránkách
www.cvicenibylinkymasaze.cz a také na kanále youtube: kanál
Věry Volné-videa a hovořím a navádím všechny masírující na
hmaty, máte tam i jak se takto baňkuje. Ale v žádném případě
touto technikou neděláte fleky, hematomy, baňky se nechávají tzv.
dojít, dozrát, to je minimálně 10 minut budou přisáté, jakmile se
celý proces ukončí, ony se pustí po době práce na člověku sami.
Nesmí se baňka dávat velkým plamenem, ale obyčejnou svíčkou
se nahřeje baňka a rychle se přiloží na tělo. Neotáčíme jí doprava
či doleva.
JEDNODUŠE: koloběh života a smrti tu je, jen je zde mnoho druhů
co jsem poznala forem přeměn všech energií po smrti, také je mnoho
druhů smrtí. Základ vědomí, energie a pulzace všeho stvoření má
každé stvoření a to téměř nejde zničit ničím, ani mnohdy smrtí. Lze
zmenšit vědomí, poničit, ale nikdy ne zcela! Ale karmicky ano. Pokud
dotyčný něco porušoval a hodně, má karmu porušení dalšího stvoření,
tam stačí mu dát jen karmu času a prostoru a všeho, co porušil.
Veškerý život, který mu nenáleží a nenáležel poněvadž jen druhé
porušoval, je mu vzat. Je vzito jeho porušující vědomí a tím daný
porušovatel ztrácí dané špatné vědomí. Říká se tomu karma zpětné
vazby. Co jsi činil druhým, bude činěno tobě.Tak takový člověk či jeho
démon se zcela rozpadá. Není potřeba válek, sám ten, který něco
porušuje a nemá čas na toto porušení, je zkrátka karmicky dán do
času a prostoru jeho a také jen s jeho karmou. On sám ale po čase
bude zde končit život i bez války. Jeho vědomí ale přestane dál ničit a
zubožovat druhé.
ROZPADY ENERGIE
Rozpadá se také často forma duše hned po smrti, ale ta se může ne
rozpadnout, rozhmotnit, ale transformovat se jen na velký, světlý
mrak energie a ten může tam, kde je pro něj čisto, kde je doma a může
jít okamžitě dál do zrodů. Takovýto mrak velký i kilometry jsem
viděla mnohokrát a každý měl vždy jinou barvu, bílou, světle modrou,
oranžovou a jiné zcela světlé barvy. Taktéž duch, ten se rozpadá na
neviditelné esence a nikdo jej taktéž nemůže zlikvidovat jen tak.
Démoni = stvoření parazitů taktéž se nezničí jen tak, mohou ale
ovládnout zlem kohokoli a cokoli. I duše nemocné ale i které jsou již
mimo tělo fyzické. Démoni, démonické duše viditelní jsou. Poznala
jsem ale za život jen desítky lidí, co je vidělo.
Ale já je vidím kolem mnoha lidí, co ještě žijí. Jednomu pomáhají a
jednomu škodí. I když nemají fyzické tělo, udělají si jej s člověka
žijícího, s kohokoli. Lidi jsou jejich služebníci a jen k jejich použití.
Posilují se tam, kde je zlo. Ale to je pohled můj za celý život, proti
mně šlo jich mnoho, tmavé bytosti nesnáší lesní světlé bytosti, ani lidi a
dělají jim zlo. Prošly mnou tisíce a mnohdy jsem ani nemusela přežít.
Člověk asi měl kdysi tato vidění zastavené, nedivím se, není lehké s
tímto žít. Nemáte klid a samozřejmě jste potom i bojovník proti různé
takové energetické špíně, co šahá do zvířat, stromů, lidí a usmrcuje je
zcela předčasně.
Všichni moji známí kdo zemřeli, žili po fyzické smrti ve velkém utrpení,
téměř všichni byli obíráni posmrtnými obírači různého charakteru a navíc – lidi
živí vidí jen něco, oni vidí mnohem více, vidí vše, opravdu tak, jak to je a nyní
teprve vidí, co a jaký svět zde opravdu je, také co jim zavinilo smrt a co udělali
za chyby, že to takto dopadlo a oni pozbyli fyzické tělo. Proč.
Duše na druhé straně nejsou vázané na fyzické tělo lehce se mohou dostat i do
mnohých časoprostorů, vidět to, se děje za časoprostorovými otvory jinam,
odkud se také nelze jen tak navrátit k rodině. Vzduch není jen vzduch!
Prochází tito zemřelí často mlhovinou a za ní je jiný svět. Cesta nazpět ale jen
tak není. Duše v těla neboli člověk, který byl v životě schopný procházet
časoprostory, ná vše v duši, ta si více poradí se vším po smrti.
Zde na této planetě jsou lidé i ne jen zemského charakteru a oni po smrti, neboli
jejich vědomí odchází jinam.
Je jich tu téměř polovina. Ucelené jen zemské lidstvo po smrti zůstává a
přeměňuje se zde tam, kde je pulzace země jeho, jejich, tam opět co nejdříve
začínají žít, přece je tato planeta a vesmír jen součástí
všeho stvoření a může takto jen každý přeměnou ve svoje JÁ a ZEMĚ
pokračovat dál zde ve zrození na zemi. A to je podstata lidí a země, na které
žijeme. Nikdo, nikdo by neměl v budoucích časech mít obírání svého vědomí a
svoji energie.
Karmu všeho stvoření dávám za zastavení obírání živých i mrtvých nejen
lidí, ale všeho, co patří k nám ve vší moudrosti a poznání všeho.
Kaolik je smrtí? Mnohý zažívá smrti ve svém životě a většinou jsou to
tato: smrt je, pokud rodiče chtějí chlapce a narodí se holčička. Ta
velmi trpí tím, že má zablokovanou ženskou část, výchova je jen jako
by byla chlapec a v životě jí dávají všichni úděl a povinnosti co mají
chlapci, mnohdy není schopná ani jako žena žít.
Další je partnerský vztah bez lásky od partnera. Obrovské ponižování
a rozchod. Takových jsem potkala mnoho. Ponižovanému energie
uniká a je velmi zablokovaná. Jako u smrti.
Povinnosti co se nedají zvládnout v práci- vyčerpání a vyčerpání,
stres. Zablokování na všech úrovních a potom krach, bezmoc, ztráta
vědomí a po padesátce takto vyčerpáním jsem dost lidí měla co na tuto
bezmoc a nepomoc s okolí zemřeli.
Nebo se dlouho potýkali s velkým trápením, jak přežít zapeklitý život.
Tak takovýchto jakoby prokletých lidí od společnosti je dnes mnoho.
Smrt nemusí být jen smrt ztrátou fyzického těla, ale velkým utrpením,
okradením od někoho, úrazem, opuštěním od blízké osoby ztrátou
domova atd.
Za sebe a za všechny, kteří tu chtějí mít zcela normální život dávám všem radu:
odblokujte si veškeré zablokování těla a zprůchodněte si veškerou energii, ať
může Vám opět volně proudit, uzavřete fyzické tělo před druhými i parazity.

Vytisknout Stránku